Citroën U55 Currus Cityrama (1959): Autobus z jiné planety

Citroën Type 55 byl obyčejný náklaďák v americkém stylu. Currus na jeho podvozku na zakázku cestovní kanceláře stvořil flotilu futuristických busů...

Už je pryč doba, kdy Citroën vyráběl větší náklaďáky. Jejich podvozky sloužily i jako základ pro autobusů. Nejfuturističtějším příkladem je Cityrama karosárny Currus, která měla základ v typu U55 (U znamenalo univerzální podvozek pro nástavby). Baculatá nosatá klasika Type 55 se vyráběla v letech 1953-1965, ve verzi 46 s pohonem všech kol a zvýšeným podvozkem i pro armádu a pyšnila se užitečnou hmotností minimálně 5000 kg, celkem vážila až 9,3 tuny.

Poháněl ji buď naftový šestiválec 5,18 l se 63 kW (86 k)/2300 min-1, nebo benzinový , taktéž šestiválcový motor z předchozí řady 45. Ten z objemu 4,58 l dával 54 kW (73 koní)/2500 min-1. Diesel spolykal zhruba 25 l na 100 km. Existovaly i tahače. Heuliez pro ni později vytvořil hranatější kabinu. Bylo postaveno 54.898 kusů se třemi rozvory. Currus kupříkladu „oblékal“ i užitkové vozy řady H, dokonce pro policii...

Ufo

Currus Cityrama z konce padesátých let však působil jako z jiné planety. Doba byla plná experimentů, ale tenhle patrový bus i po takřka šedesáti letech vypadá jako ufo. Na prohlídku Paříže byl skutečně ideální, prakticky kompletní prosklení poskytovalo cestujícím uvnitř, hlavně těm v patře opravdu perfektní výhled na pamětihodnosti. Turisté mohli otáčet své hlavy prakticky kamkoliv. Na „palubu“ se jich vešla padesátka, třicet dolů a dvacet nahoru.

Elegantně zakřivená obří okna byla skleněná a tónovaná, ve slunečných dnech se dala odsunout i střecha v „patře“, což kabinu provzdušnilo a hlavně nepřehřívalo, klimatizaci stroje pravděpodobně postrádaly. Nezapomínejme také, že tehdy se ještě mohlo v prostředcích hromadné dopravy kouřit. Každé plyšem potažené sedadlo mělo k dispozici hlasového průvodce, navíc v osmi jazycích. Za projektem stála Groupe Cityrama založená v roce 1956, cestovní kancelář, která pořádala vyhlídkové jízdy po francouzském hlavním městě pro „venkovany““ i cizince. Právě ona pověřila karosárnu Currus... Objednávka zněla na deset kusů.

Autobusy futuristického designu se zakrytými koly a vzhledem připomínajícím spíše rychlé osobní vznášedlo doslova vládly rušným pařížským ulicím a působily, jako kdyby přistály z vesmíru. Podívejte se jen třeba na „ploutev“ vpředu na střeše! Nebylo to vlastně nic neobvyklého, ke hvězdám vzhlížely nejen supervelmoci, ale i země galského kohouta. A co o rok starší bruselské Atomium, nebo Le Corbussierova kaple Notre Dame du Haut z roku 1954? Poválečná krize byla tatam, i když se blížila ta suezská a nepokoje v Alžírsku, stále ještě pod francouzskou správou také nešlo přehlédnout.

Ve filmu

Pohodlné Cityramy se staly ikonou a řídit je bylo výsadou, cestovní ruch navíc rostl. Pro Pařížany byly na přelomu 50. a 60. let minulého věku poměrně běžným zjevem, mohli je spatřit na Champs Élysées a Quai Voltaire, známém Voltairově nábřeží u Seiny. Podobné kreace byly k vidění spíše na železnici než na silnici. Objevily se také ve filmu, kriminální komedii Le Corniaud (Smolař) režiséra Gérarda Ouvryho s Louisem de Funèsem a Bourvilem (1965) a Zazie dans le métro (Zazie v metru) Louise Malleho (1960), mimochodem manžela americké herečky Candice Bergen.

Dochoval se nějaký ze stříbrných krasavců s oranžovými pruhy? Jedna z fotografií zachycuje tři exempláře za sebou, údajně jich bylo v provozu celkem pět a poslední vyřazen až v roce 1980. Minimálně jeden přežil v Paříži do dnešních dnů, i když je stále v zuboženém stavu a čeká na renovaci.

Karosárnu Currus založil už v roce 1900 Nathan Levy převzetím Carrosserie Perrotin & Bollinger na ulici Poliveau ve třináctém pařížském obvodě a o šest let později k ní připojil ještě původně kočárovnu Chastel & David se stoletou tradicí (založena 1805). Ve třicátých letech Currus experimentoval se samonosnými karoseriemi a plexisklem. Po druhé světové válce firmu vedl syn Samuel. V 60. letech postavila ještě jednu Cityramu, ale méně odvážnou na podvozku Saviem. Později karosovala Citroëny CH14 a ID, levnější sourozence DS uměla přetvořit v sanitky. V polovině 70. let měla navrch konkurence (Heuliez, Durisotti a Gruau) a společnost bohužel zkrachovala.

Zdroj: https://www.auto.cz/citroen-u55-currus-cityrama-1959-autobus-z-jine-planety-112045

Autor