Unikátní bus Tatra vznikl natruc. Objel Evropu, viděl Moskvu, teď zas ožil

Po šesti letech renovace a dřiny se ve středočeské Dobříči poprvé představil unikát všech unikátů, prototyp busu Tatra 500 HB, ovšem ve verzi 138. Proč unikát? Protože vznikl v obě, kdy neúspěšné horské autobusy houfně putovaly do šrotu. Navíc si ho postavili aměstnanci Tatry jako vzdor proti nadvládě autobusů Škoda.
 

Století československé techniky

Koncem čtyřicátých let pracovali konstruktéři Karosy Vysoké Mýto (do roku 1948 karosárna Sodomka) a Tatry Kopřivnice na společném projektu speciálního horského autobusu. Ministerstvo dopravy tehdy zadalo úkol vyvinout a vyrábět autobus pro zabezpečení dopravy po horských komunikacích, tedy komunikacích úzkých se značnými výškovými diferencemi, ostrými zatáčkami, a navíc mnohdy s nekvalitním povrchem. A jako by to nestačilo, muselo se počítat s tím, že ten povrch může být i zanesen blátem či sněhem. Vznikl tak typ Tatra 500, později přeznačený na Karosa T 500 HB, tedy horský bus.

 Nový autobus se vyznačoval samonosnou karoserií. Z tuzemských sériově vyráběných autobusů ji dostal jako první. Ve střední partii pod podlahou prostoru pro cestující byl situován v celé šířce autobusu velký zavazadlový prostor přístupný z obou stran. Vůz se tak obešel bez velké střešní zahrádky tak často viděné na zájezdových autobusech Škoda 706 RO.

Jízdní a provozní zkoušky prvního prototypu Tatry 500 začaly počátkem roku 1950. Sériová výroba autobusů, už pod typovým označením Karosa T 500 HB, probíhala v letech 1954 až 1957. Celkem jich vzniklo 521 a všechny sloužily u tuzemských provozovatelů, nejčastěji u ČSAD.

Horský autobus Karosa T 500 HB  Horský autobus Karosa T 500 HB

Zkoušky absolvovala Karosa 500 HB v náročných podmínkách zimních Krkonoš

 
 

Články v tuzemském tisku referující o nových horských autobusech krátce po zahájení jejich sériové výroby nešetřily chválou. Brzy se ale ukázalo, že tyto revoluční stroje nenaplnily očekávání. Jednak trpěly větší poruchovostí než klasické Škody 706 RO, navíc jejich ovladatelnost v náročných podmínkách byla kvůli lehkému předku a dvojici hnacích náprav vzadu mnohdy problematická.

V první polovině šedesátých let tak začaly být urychleně vyřazovány z pravidelné linkové dopravy. Vyřazované Karosy T 500 HB mnohdy končily  jako podnikové zájezdové autobusy.

Podrobnější příběh Karosy T 500 HB včetně popisu technického řešení přinesl článek na Technetu: Horský autobus měl 40 tisíc dírek na stropě a někdy nechtěl zatáčet.

Vznik unikátu, ertéóčku navdzory

Přesně tato doba je také začátkem vývoje prototypu Tatra 500 HB - 138. Odboráři z kopřivnické Tatry sice měli k dispozici dvě Škody 706 RTO, jejich stavovská hrdost jim však nedovolovala s nimi jezdit, chtěli Tatru. V roce 1964 proto vzali karoserii z Karosy 500 HB, podvozek a motor z tehdejší novinky Tatry 138 a vrhli se do práce.

Vyrobili tak stroj, který se mohl s RTO směle měřit. Nectnosti předchůdce byly rázem pryč. Šestikolový autobus jezdil jak po silnici, ale troufl si i do terénu. Když vyrazil s tatrováky do hor, často prý na laně zachraňoval zapadlé „erťáky“. Podle slov pamětníků navíc koncem šedesátých let objel celou Evropu, po vlastní ose dorazil do Moskvy, ale i do Francie nebo k plážím Jaderského moře.

Vzkříšení prototypu

Fanoušek Tatry 111 a majitel muzea tohoto stroje ve středočeské Dobříči Milan Horka získal vrak Tatry 500 HB už před 13 lety, posledních šest let pak tvrdě dřel na jeho renovaci. Použil stejnou technologii jako konstruktéři z Kopřivnice před půl stoletím. Vzal podvozek z Tatry 138, vyřešil přesun motoru dozadu, vylepšil systém nasávání vzduchu, použil zadní výkyvné polonápravy s jednoduchou montáží kol, a takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

Autobus Tatra 500 HB - 138, celkový pohled do interiéru Autobus Tatra 500 HB - 138, zadní sedadla pro cestující

Interiér prototypu Tatry 500 HB - 138 je renovován do nejmenšího detailu.

 

Milan Horka podle svého odhadu věnoval prototypu Tatry 500 HB - 138 minimálně 12 000 hodin. A jeho spolupracovníci zhruba stejně. Znovuzrození autobusu bylo prý daleko těžší než renovace jakéhokoli nákladního auta, které má ve své sbírce.     

Jedinečný autobus Tatra bude od příští sezony součástí muzea Tatry 111 v Dobříči. A není tajemstvím, že se s ním Milan Horka na jaře chystá do Vysokých Tater.

Zdroj: idnes.cz

Sdílet

Dopravní podnik města Olomouce, a.s. Dopravní podnik města Olomouce, a.s.

Sídlo společnosti:
Koželužská 563/1, Olomouc
+420 585 533 111

Společnost Dopravní podnik města Olomouce, a.s., IČO 47676639, sídlo Koželužská 563/1, 779 00 Olomouc, je členem koncernu statutárního města Olomouc, kde statutární město Olomouc, IČO 002 99 308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 11 Olomouc, vystupuje jako řídící osoba.

Najdete nás také na:

YouTube Instagram Twitter

Copyright © 2024 Dopravní podnik města Olomouce, a.s.

Realizace © WINTERNET s.r.o.